Mikulášský jarmek ve Valašských Kloboukách

Jde o Mikulášký jarmark ve Valašských kloboukách. Je to trh tradičních řemesel. Neopakovatelný, jedinečný. Návštěvnost je každoročně obrovská. Kolem 15 000 návštěvníků.

Na Mikuláškem jarmeku ve Valašských Kloboukách uvidíte věci, které nikde jinde neuvidíte. Jsou zde k vidění klasická folklorní řemesla. Nikde zde neuvidíte prodejce „laciného čínského zboží“, na jedno použití.

Co vše na mikuláškem jarmeku ve Valašských Kloboukách uvidíte

Kde začít? Je zde hodně výrobků ze dřeva. Hračky, hlavolamy, pan Cmajdálka zde vyráběl svietidla. Svietidlo je klasický valašský zdroj světla. 2 chlapi uchopí „velký hoblík“ a přímo z kusu dřeva odříznou třísku. Dřevo je smolnaté, vloží se do držáku a zapálí. Hoří, svítí. Ale jsou zde i dřevěné hrady, vyřezávané ozdoby, dokonce i originální dřevěné pohlednice schválené pro zasílání Českou poštou. Vše je na Mikulášském jarmeku originální, dále toto slovo nebudu užívat. Mezi další dřevěné výrobky patří dřevěné kádě, dřevěné valašské sauny, kuchyňské nářadí.

Jarmeku již tradičně vévodí zabíjačka. Ritterovi na náměstí zabijí prase. Čerstvé maso, ovarová polévka, řeznické speciality. To je úplně něco jiného, než chemické maso z marketu, nebo párečky bez masa. Pravé, nefalšované a voňavé maso.

Jarmek probíhá v centru města. Je velmi obtížné vše obejít. Všude jsou velké davy lidí. Parkovacích míst je ve Val. Kloboukách dost, v tento den jste ale rádi, pokud nemusíte parkovat mimo město. Do Valašských Klobouk přijíždějí plné vlaky návštěvníků. Přenosové vozy televize nechybějí. Zvláštní pozornost zaslouží čerti. V předvečer Sv. Mikuláše dodnes navštěvují rodiny. Děti musí říci písničku, básničku, pomodlit se. Pokud byly nehodné v uplynulém roce, čerti jim naplácají, ty větší zlobivce odnášejí v pytli. Pak je obratem vrátí. Chrastí přitom řetězi , zvonci, dupou, řvou. Dětem strach spolehlivě naženou.

Každá skupina čertů má Mikuláše. Svatého. Ten řídí setkání s dětmi, po exekuci jin naděluje, co mu rodiče nachystají. Zpravidla mívá k ruce anděla. Bílý anděl se zlatými vlasy. Pak jsou tam čerti. Mají kožichy z ovcí, na hlavě masku s rohy. V rukou metly, řetězy, pytle na děti. Kolem, těla omotané zvonce. Šéfem pekla – čertů je Lucifer. Laufr. Má masku, a všude našitou spoustu barevných mašlí. Dále žid. Ten má oškubané staré oblečení. Pytel, v kterém mu chrastí plechovky. Do pytle odebírá děti. Nesmí chybět smrt. Nejlepší smrtky na Klobucku byly Vojtěch Eliáš, nebo Joža Machů. Smrtka ( Smrťák) má přiléhavé bílé oblečení, na něm má nakreslené kosti. Jako kostlivec. V rukou kosu. Přehoz může mít černý. Chodí potichu, kolemjdoucí ohrožuje kosou. Pokud znenadání potkáte takové stvoření potmě, minimálně se leknete.

Specifický folklor

V dobách nedávných, soudružských, zdejší kraj měl vlastní novodobý folklor. V lese, na opuštěných místech se zjevoval Fantomas. Např. v lese sbíraly babičky maliny.Kde se vzal, tu se vzal, objevil se Fantomas. Nechali hrnky hrnkama, kýble kýblama, utíkaly do vesnice. Na hospodě v Cichově byl nápis : Byl jsem tu. Fantomas.

Později jej nahradil smrťák. Honila hoj veřejná bezpečnost, ( VB) honili jej občané, nikdy jej nedopadli. Např. jel večer po tmě autobus. Předjela jej Š 120. Zastavila. Vystoupil smrťák a uprostřed cesty začal brousit kosu.

Objevoval se na nečekaných místech a strašil. Veřejná bezpečnost se snažila předejít panice a Smrťáka zatknout. Málem se to podařilo. Remša byl talent. Jeho mamka pracovala v Palu. Říkala mu, „dávej si pozor, chodí tady smrťák“. Ha ha ha, říkal si Remša. Protože v naší skupině čertů měl funkci smrťáka, dostal zajímavý nápad. Vezmu si masku, schovám se za rúly ( kanalizační potrubí), a až půjde mamka z práce, houknu na ni v masce smrťáka. Jak řekl, tak udělal. Až po to houknutí, to bylo v Remšově režii. Pak se děly věci nevídané. Mamka zařvala: „Je tady Smrťák !“ Na ten výkřik se rozběhlo asi 500 zaměstnanců Národního podniku Pal Magneton, nositele řádu práce, na Remšu. Nečekal, a utíkal pryč. Běžel přes sídliště. Z oken vyskakovali lidé, a utíkali s davem za ním. Brzy ho honilo celé město. Pracující, důchodkyně, domovní důvěrnice, PS VB, dokonce i VB. Nevěděl proč. Vběhl na dvorek , někam k Růžičkům, co chovali kozy na malém statku vedle paneláků. To již přijížděly Volhy SNB. Zahradu obklíčili, snad i varovný výstřel provedli, ale určitě na něj pustili psa. Lehl na zem a zbaběle se nechal zajmout. Podlehl přesile. Před 2 z chování to že měl alibi. Nemohl to být hledaný Smrťák. Tak si VB medajli za statečný čin neudělila, po revoluci přestal Smrták strašit. Nikdy ho nechytili.

Náměstí je obleženo stánky. Mimo jiné jsou na náměstí ovce, a houf koní, které vozí děti , kterých jakoby neubývalo. Ve stáncích je výroba perníků, broušení skla, kovářské řemeslo, kutí koní, výrobky z ovčí vlny, několik medových stánků. U medu bych se zastavil. Med je zde kvalitní, horský lesní, z Bílých Karpat. Mateří kašička, likéry z medu atd.

V dalších stáncích jsou např. perníky. Dříve, když se děvče narodilo, otec zakopal do země do hliněných hrnců těsto na perník. Když se vdávala, těsto se vykopalo, upekly se perníky. Skutečně. Těsto tehdy bylo jednoduché. Mouka, med a koření. Koření bylo rodové tajemství. Med těsto konzervoval, nevěsty se posuzovaly podle množství zakopaného těsta. Perník se dříve jedl ke všemu. Byla to důležitá součást výživy.

Dále zde můžete vidět středověký lis ( buchar) na ražení mincí. Ražení mincí probíhá přímo na náměstí. Vedle náměstí je kostel. Je z poloviny 12 století. Historicky cenná památka. Při pořádání jarmaku je zde možno navštívit starobylou věž kostela. Bývá zde výstavka starých ornátů a jiných předmětů. Pověst říkala, že z kostel vedla tajná chodba na Broumovský hrad. Pověst nelhala, když se kopala před lety kanalizace, propadla se zem. Chodba začínala pod oltářem. Byla vyzděná, velká tak, že jí projel jezdec na koni. Vedla do Červeného domu, zvaného lidově Katovna. Z boku domu je korýtko,(směrem k cestě), o kterém se říkalo, že tudy vytékala lidská krev. V chodbě byly nalezeny 2 kostry. Jedna v brnění, druhá v ženských šatech. Nyní je chodba nepřístupná.

Historie

Chodby byly dříve nutná strategická taktická zbraň. Město Valašské Klobouky mělo v dávné minulosti dřevěné hradby. Při nepřátelském útoku však shořely. Dřevo je vojensky, z hlediska budování opevnění “aušusový materiál“, Klobučané již dřevěné hradby ani neobnovovali.

Město Valašské Klobouky bylo mnohokrát vypáleno. Sídlilo u „zemské brány.“ Vlárský průsmyk, později Lysský průsmyk. Tudy se na Moravu v minulosti hnaly různé hordy a armády. Valaši měli právo, snad někdy od 12. století ( tehdy to ještě nebyli Valaši) nosit zbraň a neplatit daně. Zajišťovali ostrahu zemské hranice. S pomocí panstva mnoho počítat nemohli.

Vždy, když hrozilo nebezpečí, panstvo brumovského hradu vzalo do zaječích. Snad jen pan Smil byl výjimka. Získal majetek ve válce, ztratil však dost poddaných Aby uklidnil svědomí nechal postavit klášter ve Vizovicích. Klášter znamenal pro kraj obrodu.Klášterní škola mimo jiné učila domorodce moderním zemědělským postupům.

Brumovský hrad byl kvalitní, nebyl nikdy dobyt. Valašské Klobouky jsou bývalé okresní město. Ve své době měl dokonce vlastní armádu. Klobučané provedli výpad a u Mestečka v Uhrách donutili k ústupu nepřátele, kteří se chystali vpadnout na Moravu a plenit samozřejmě i Valašské Klobouky. Valašské Klobouky měly dokonce vlastní dělostřelectvo. Měli jeden kanon. Asi švihovku.

Město bylo bez hradeb, na město postupovalo vojsko – oddíl kolem 2500 vojáků, povstalce Rákoczyho. Díky palebné podpoře jednoho děla zahnali proradného nepřítele na ústup. Ještě dnes v muzeu ve Valašských Kloboukách můžete vidět dveře obránců posekané šavlemi Rákoczyho vojáků. U mého známého jsem viděl krásnou zlacenou důstojnickou šavli z Rákoczyho bojů. Rákoczy se dlouho města obával. Říkal, Klobučané mají v každé ulici jedno dělo. Později shromáždil Rákoczy mnohem větší armádu a táhnul na Klobouky, aby se pomstil. Klobučané hlasovali, máme město bez hradeb bránit a padnout v nerovném boji, nebo ustoupit ? Nakonec se rozhodli pro variantu b. Dělo znehodnotili a ustoupili do lesů.

Sedm let pak Klobouky nebyly obydlené. Lišky bydlely i v pecích domků. Rákoczy pak prohrál s císařskými u Trenčína. Císařští pak vyhodili do vzduchu Lednický hrad, sídlo Rákoczyho povstání. Byl to krásný hrad na skále, pravděpodobně jej stavěli Templáři. Město Lednica má bohatou historii. Púchov byla dříve vesnice u Lednice. Rákoczyho pak zradili vlastní vojáci.

Během 30 leté války zde opět tekla krev. Na Zlínsku zaniklo 40 vesnic. Vsetínští se spojili se Švédy, zbytek Valašska měl opět vlastní armádu. Dokonce osvobodili Napajedla od Švédů. Vytlačili z Napajedel švédskou posádku, přesto, že zámek i město Napajedla mělo hradby kamenné. Přitom Valachů nebyla přesila. Početně byly strany vyrovnané.

Pohraniční boje zde byly mnohem horší, než Anglie - Skotsko. Tam byli proti sobě křesťané. Na Valašsku máme zkušenosti i s islámem. Mnoho tisíc Valachů bylo odvlečeno do Turecka. Později se vraceli jako Janičáři. Vybraní turečtí vojáci. Před 4 lety , při budování silnice, u kostela v Lidečku byl objeven hromadný hrob. Spousty usekaných hlav.

Jiráskovi Psohlavci, to je jen čajový odvar proti válkám na Valašsku. Valaši měli i svůj vlastní systém včasné výstrahy. Vesnice na kopcích, např. Šťudlov, mají horu s názvem Stráž. Jedno číslo popisné v obci mělo povinnost zajistit nepřetržitou strážní službu na Stráži. Zde byla nachystána velká hromada klestí. V případě nepřátelského vpádu oheň zapálili a dali tím signál dál na Moravu. Lidé měli čas sbalit nejnutnější věci, popř. i odehnat stáda do lesů. O zdejších pohraničních bojích bylo napsáno mnoho knih.

Rodáci

Mezi Klobucké rodáky patří i Čeněk Kramoliš, autor známých historických románů,např. Strážcové hor, Rychtář Šoman, Hraničářští hrdinové. Ve Valašských Kloboukách bydlel i spisovatel Troska. Český Werne. .

V Muzeu , které je u příležitosti klobuckého Mikulášského jarmeku otevřeno celý den zdarma, můžete vidět mnoho cenného. Knihy, listiny, ( Valašské Klobouky byly po určitou dobu i svobodné královské město), městská privilegia, kroje, oblečení na Mikuláše a čerty, rozsekané dveře od Rákoczyho vojáků. Dobové nářadí, fotky, články, atd.

Kosenka

Neopomenutelná součást jarmeku probíhá i na Kosence. To je dřevěnice, statek, která patří ekologickému sdružení Kosenka. V Pechancové dřevěnici nad Gymnáziem je zase ukázka života Valachů. Dere se peří, pečou se zemáky, zapíjí podmáslím, koštuje se slivovica. Je zde soutěž o nejlepší vařené zemáky. V Červeném domě je bohatá expozice tradičního klobuckého řemesla – soukenictví. Je zde několik funkčních tkalcovských stavů. Taky funkční kolovrátky pro přadleny. Zde probíhá soutěž o nejlepší zelí. Další , velmi pěkně rekonstruovanou dřevěnici věnoval pan Pivečka. Založil dokonce Pivečkovu nadaci. Zemřel před pár lety, podobný podnikatel jako Baťa. Pivečkova dřevěnice je v ulici Záhumení.

Od kostela začíná nedávno otevřená, pěkně značená cyklotrasa do Pruského. V Besedě – kulturním sále na Sokolovně měly vystoupení různé soubory, mimo jiné i soubor z Lednice. Zde bylo hodně stánků, prodávajích od Zvolena, od Banské Bystrice, Sdružení Skalník zde prezentovalo ozdobné výrobky z kamení. Např. brouk Skalník púčinský. Pulčiny – to byl dříve loupeživý hrádek. Dcera posledního majitele skočila se skály. Od té doby nese jméno Ludmilina Skála. Dále jsou zde lidové výrobky z kůže, ozdoby ze stříbra, z drátu, sušené hrušky, sušená jablka, různé likéry. Paličkování, šátky a ozdoby do oken malované na hedvábí, drátkované ozdoby, pletené a šité panenky, malování a zdobení vánočních baněk, háčkované zvonečky a betlémy. Dále tu byla soutěž o nejhezčí perník a nejlepší upečený kynutý pán a paní.

Zvláštní pozornost bych věnoval valašským papučám. Vyrábí se dodnes. Jsou hezké, praktické, teplé a velmi trvanlivé. Domácí papuče Vám vydrží i 13 let! No jo, domácí kvalitní výroba. Klobučané byli papučářskou výrobou proslulí. I v Praze měli svoji prodejnu u Prašné brány.

Ani Baťa Klobučany nezlomil

V Kloboukách chtěl podnikat i Baťa. Klobučané jej odmítli, že jej mezi sebou nechtějí. Odešel do Zlína. To bylo snad někdy kolem roku 1888. Baťa, dle jeho pamětí, vydělal na válkách. Na válkách vydělávali i Klobučané. Před rokem 1888 získali zakázku na ošacení nějaké armády. Celé město pracovalo od brzkého rána, dlouho do noci. I ponocný měl v povinnosti, že musí všechny budit večer – aby nedřímali a klapaly tkalcovské stavy. Zakázku se jim podařilo splnit. Velmi zbohatly 2 rody, které zakázku dojednaly.

Jak píše ve své knize pan Zdeněk Mikeska: Takové náměstí, jako je valašskoklobucké, jste ještě neviděli. Říká se, že když na tomto náměstí postavíte kdekoliv láhev, určitě se převrátí, protože tam nenajdete kousek rovinky. Kde jinde mají takové obrovské, půvabně zvlněné náměstí, na němž navíc ze žádného rohu nedohlédnete do protilehlého? Kdo se po tomto náměstí projde, již se začíná stávat Valachem!

Doporučuji Vám, zakroužkovat si do kalendáře datum příštího klobuckého Mikulášského jarmeku. Dožijete-li, přijďte včas.

Autoři: Ing. Sýkora Pavel a Pavla Sýkorová

Související články:
Valašský mikulášský jarmek

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.