Pro začátek uvedu dva případy
Předloni v létě v Lačnově u Valašských Klobouk. Lidé šli na hřiby do lesa. Potkali medvědici se dvěma, prý asi tříletými medvíďaty. Lidé se snažili medvědům utéct. Utíkali přes celý les, doběhli až k autu a sedli dovnitř, pro jistotu se i zamkli. V patách jim přiběhli medvědi a poškrábali jim auto. Bylo to nafocené i v novinách. Tuto medvědici i s medvíďaty viděli později i lidé z autobusu u benzinky v Lidečku.
Asi 2 roky obtěžoval lidi na Valašsku starý medvěd. Nikdo ho nesměl zastřelit. Podle ochránců přírody měl větší občanská práva, než Valaši domorodci. Napadal a trhal ovce, nejen venku na pastvě, ale i ustájené. Zničil spoustu včelínů. Lidí se nebál. Mnoho lidí ho vidělo. 2 roky se snažili všemožné jednotky od myslivců, přes požárníky a policisty k jeho odchytu. Což se po několika letech nákladné a náročné činnosti podařilo. Odvezli jej s velkou slávou do ZOO v Plzni. Medvěd ze ZOO utekl, na útěku jej zastřelili a bylo po slávě. Myslím, že mnohem levnější by bylo střelit ho přímo doma na Valašsku.
Kde se v Beskydách berou medvědi? Říká, se, že když je zamrzlý Váh, přejdou. Realita bude asi jiná. Na Slovensku se přemnožili, tlačí se do Beskyd. Zdejší kraj jim ale nevyhovuje. V Beskydách nejsou takové houštiny, jaké medvěd potřebuje. Na Valašsku je navíc velmi silné osídlení obyvatelstva, ve srovnání s Východními Čechami, nebo Chebem. Je zde asi 144 lidí / km2. Na Chebsku je to asi polovina. Tak proč do Beskyd cpát ještě medvědy?
Srdcem „medvědí říše“ na Slovensku je Ružomberok. Zde nedávno medvěd „těžce dokaličil“ jednoho lesníka. Téměř nejsou zprávy o tom, že by medvěd zabil člověka. Velmi často ho ale těžce zraní.
Co je ideální proti medvědům?
Lesníci od Ružomberka říkají: „ideální je pes. Pokud jdu po lese, a pes vrčí do houští. Houští obejdu velkým obloukem. Je – li v houští medvěd, on zaútočí na kořist. Až v poslední chvíli zjistí, že neútočí třeba na srnu, ale na člověka. Medvěd je však šelma. Útok nezastaví, pokračuje v něm. Stalo se mi, že jsem šel po lese. Najednou, kde se vzalo, tu se vzalo medvídě. Když mne uvidělo, strachem vyběhlo na strom a začalo strašně strachem řvát. V mžiku přiběhla medvědice. Skočila mezi mne a strom. Postavila se na zadní. V tom si ale všimla, že pes útočí na strom, na kterém je medvídě. Pes vás nezradí, bude Vás bránit. Vyhodnocovala rychle, které nebezpečí je bezprostřednější. Zda pes u stromu s medvídětem, nebo člověk. Nakonec si vybrala strom. Skočila ke stromu a bouch psa tlapou takovou silou, že pes odletěl 20 metrů. Mezitím medvídě slezlo a uteklo, když to stará medvědice zjistila, odešla taky. Pes měl vnitřní zranění, ale díky veterináři to přežil. “
Dá se medvědovi utéct?
Vykládal další polovník: „ Jeli jsme Žigulíkem po lese. Všichni byli opilí, řidič možná ne. Najednou se před světli auta objevil medvěd. No co, troubil jsem na něj a hnali ho po lese. Na rovině běžel 65 km/h, v zatáčkách 60 km/h. Tak jsme ho hnali asi 4 km. Pak jsme zastavili. Myšo se opřel o strom a oddychoval, jazyk vyplazený snad půl metra. Byl tak unavený, že ani strach neměl, ani se hýbat nemohl. Ještě mu tak dát obojek a odvést ho do cirkusu“. Nejenže před medvědem nevylezete na strom, ale ani mu neutečete.
Medvěd na malinách
Říkal další polovník:“ šel jsem na maliny do lesa. Natrhal jsem téměř kýbl a poodešel stranou. Když jsem se vrátil, na mých malinách hodoval medvěd. Těžko sem mu mohl vysvětlovat, že jsou to moje maliny“. Tedy pozor, až půjdete na maliny.
Kdy lze medvěda zastřelit?
„Jedině v sebeobraně. Když na vás zaútočí. To se ovšem těžko předem odhaduje, je to nehybná medvědí tvář, z ní útok nevyčtete. Ideálně se to prokazuje, když ho střelíte, je – li na zadních“, říkají polovníci, kteří již nejednou měli medvěda na mušce 20 kroků od sebe. Jinak se medvědi vyjímečně střílejí, je – li povolen odstřel, to je ovšem málo kdy.
Díky ochráncům přírody budete medvědy v lese, a nejen v lese, potkávat stále častěji. Škoda že Valaši již nemají právo nosit zbraň a neplatit daně, jak to měli snad od 12 století, tedy mnohem dříve, než Chodové. Byly by alespoň naše šance při setkání s medvědem vyrovnané.
Polovníci a pytláci
Pytlák do lesa patří, říkají staří myslivci. Rozumný pytlák je jako hospodář. Ví, že když střelí laň, příští rok nebude mít co střílet. To nemá ovšem nic společného s organizovanými tlupami zásobující restaurace a střílející vše, co se pohne. Nedávno takovou skupinu na Slovensku honili, „kukláči“ byli 14 dní v lese na stromě. Dostali je, kolem 3 let natvrdo organizovaní pytláci fasovali.
Pokud jdete po lese a kolem probíhá přestřelka, nedivte se. To se stává i v dnešní demokracii, v Beskydách naštěstí zatím ne. Co lehnout si obličejem na zem, když potkám medvěda? No říká se to. Mám ale obavu, že úplně bezpečné to není, medvěd žere i zdechliny.
V Amerických parcích, a ty jsou obrovské, se doporučuje, když si postavíte stan, mít jídla v batohu na stromě, nikoliv ve stanu. Medvěd jde po jídle, ne po člověkovi spícímu ve stanu. A třety s medvědy jsou tam opravdu minimální. Možná je to ale proto, že medvěd je plaché zvíře a parky jsou obrovské. Ne tak v Beskydách. Zde je lidí moc, medvěd je na ně zvyklý, možná snad dokonce ví že mu nikdo nesmí ublížit, ale na lidi bývá zvyklý a nebojí se jich. Právě naopak, snad bývá znervozněný a otrávený jejich přítomností, proto spíše agresivní.
Takže dnes už vás v lese nebude ohrožovat jen jelen v říji, liška nakažená vzteklinou, bachyně s prasátky, klíště s encefalitidou, ale i nabručení medvědi.
Autor: Ing. Pavel Sýkora