Dolomity: Drei Zienen

Drei Zienen je ikona Dolomit. Hory Drei Zienen, italsky Tre Cime, najdete snad na každé pohlednici, v každém kalendáři. Je chyba tyto hory – věže nenavštívit.

Naproti horám je horská chata Drei Zienen Hutte. Tu založil slavný horský vůdce, možná zakladatel turismu do Dolomit, Sepp Kopfler. Ten, jek vypráví dějiny, před Velkou Válkou pracoval na pile. Pracoval prý v noci, aby přes den mohl lézt po Dolomitech. Později začala bohatnout střední třída. A střední třída, kterou aktuálně politici v ČR téměř vyhubili, byla vždy matkou pokroku. Bohatnoucí lidé investovali čas a peníze do sportu, vědy, výzkumu, objevům všeho nového. A Sepp Kofler jim dělal v Dolomitech průvodce. A to byl zrod vysokohorského turismu, Alpinismu. Později již nepracoval na pile a vystavěl chatu Drei Zienen Hutte. Když začala Velká Válka, jako Rakušan, doporučoval rakouským generálům, které vrcholky má armáda obsadit. Oni se mu vysmáli, tak Sepp Kofler se svými "sousedy" obsazoval střídavě různé vrcholy a před Italy imitoval obsazení vrcholů Rakouskou armádou. později, když Italové i Rakušané vrcholy skutečně obsadili, a začala válka v Dolomitech. bojoval na straně Rakušanů. Zachránil dokonce život Italskému vojákovi, který se "zasekl " na stěně. Později dostal rozkaz obsadit jeden vrchol.

Řekl jen: " To je prakticky nemožné, ale pokusím se o to".

A při provádění tohoto rozkazu zahynul. Verzí úmrtí je několik. Stejně tak několik verzí nám nabídnul náš horský vůdce, když nuceně bivakoval v Dolomitech. Ale to předbíháme.

Druhý den expedice nám náš horský vůdce rozdal mapy. Zelená trasa, tedy ležernější, vedla na Drei Zienen Hutte, vedlejší horskou chatu, a dolů. Vyšli jsme nadšeně. Než jsme vylezli nahoru, již jsme potkávali lidi z naší skupiny, spěchající dolů. Na druhou chatu již ani neběželi. Rychle jsme vypili kafe, pivo a spěchali zpět dolů. Cestou jsme měli menší pád, ale to je v horách běžné. Posledních 5 km jsem utíkal, aby nám autobus neujel. Potkal jasem lidi, kteří dorazili i na druhou chatu, a taktéž spěchali k autobusu. Stihli to, ovšem celou cestu jen rychle šlapali, ani se nenapili, ani neměli čas jít na záchod, svačiny měli taktéž netknuté. Zkrátka, pohodový výlet se nám změnil na trestný rychlý pochod, pod trestem ujetí autobusu. Tak nám to náš vůdce naplánoval. U autobusu jsme se naopak dozvěděli, že máme času spoustu. Neboť náš Vůdce, má nějaké problémy. Ve skupině 4 zdatných lidí se podezřele vypravili na nejlehčí žlutou trasu. Prý tam mají sesuvy a nemohou se vrátit. Divná zpráva, když víme, že náš Vůdce má zásadu, po uplynutí 3/5 času se otočit a vrátit se. Jezdí do Dolomit 20 let. Zná hory. Tak jsme čekali. Další zprávou bylo, že jsou tam sesuvy a že se nemohou vrátit. Že na ně nemáme čekat, že tam budou bivakovat. A Bivakovali. 4 lidi, pod třemi pláštěnkami. Snadné to nebylo. My jsme se s autobusem vrátili asi hodinu jízdy na základnu. byli tedy osamělí, daleko ve vysokohorském terénu, opuštění, neznámo, v jakém stavu. Možná i plakali.

Všichni vrátivší se na základnu byli naopak v povzneseném stavu. Lehce veselí. Nikdo vůdce Kamila nelitoval. Má co chtěl. Plánoval jsem druhý den zúčastnit se nejtěžší trasy, modré, s tím že si ji zkrátím. S povděkem jsem zjistil, že trasy v mapách zkracovali všichni. Každý hledal nějaké zkratky. Nikomu se nechtělo na trestný pochod. Dále proběhla porada.

Náš vůdce Kamil byl v nepřítomnosti za nadšené oslavy všech přeživších a vrátivších se, degradován, bylo ustanoven vítací ceremoniál na další den. Novým vůdcem byl jednohlasně zvolen a jmenován, mnohem spolehlivější, vyzrálejší a kultivovanější vůdce Petr Blažek.

Mezitím chodily různé roztodivné zprávy od bivakující skupiny. Každou chvíli jiné. Druhý den jsme chtěli jít na jezero Pragser lago. A na kouzelné hory nad jezerem. Vše bylo ale zase jinak.

Autor: Ing. Pavel Sýkora
Zdroj: www.masterenergy.cz

Související články:
Dolomity: Kolem Svaté Magdalény
Dolomity