Pokud jedete například z Albeřic, je to jen 39 km. Již kousek za Trutnovem zjistíte, že neprší. V Podkrkonoší bývá jiné počasí, než v Krkonoších. Nemalou výhodou areálu jsou i velmi příznivé ceny vstupenek.
Babiččino údolí
Údolí představuje skansen historických perel. To je opravdu nefalšovaná minulost, ze které dýchá pokora našich předků, úcta k práci a boj o holé živobytí, kombinované s těžkými životními osudy hlavních představitelů v kontrastu s přepychem zámeckého panstva, které ovšem mělo taktéž nelehké životní osudy. Holt štěstí si za peníze nekoupíte.
Nejprve nás zaujal mlýn.Náhon vody k mlýnu zajišťují vantroky. Dřevěné koryta. Ty jsou dubová, mění se každých 20 let. Ovšem dnešní dub není to, co býval dub dříve, dnes na tom jeden den zpívají ptáci, druhý den jsou z toho již vantroky. Voda je přiváděna z Úpy. Pokud se Úpa rozvodní, hodně prší v Krkonoších, za 5 hodin je příval vody v Proškovic mlýně. Někdy se používal i modřín, tzv. dub chudých.
Babiččino údolí
Je zde i stroj na výrobu krup. Ty se dělají z Ječmene. Za mletí se mlynářovi neplatilo, zůstával mu desátek mouky + „technologická ztráta“, tedy to, co zůstalo za lubem. Kola mají horní náhon vody. V dolní části je kuchyně, odtud byly vytápěny komínem dvě sednice. Třetí místnost bez vytápění byla jen pro letní užívání.
Hned vedle budovy mlýna je Mandlovna. Je zde i muzeum tkalcovství. Náhon na mandl je opět kolem z vantroků. Má 15 tun, + 3 tuny kamení. Řazení mechanismu do pohybu se provádí výklopnou hřídelí.
Velmi zajímavý je samozřejmě i zámek. Poslední osazenstvo zámku mělo dokonce koupelnu s dlaždičkami a tekoucí teplou a studenou vodou, ze které se ovšem nic nezachovalo.
V zadu, u mlýnského náhonu, je Staré Bělidlo. Je to kamenná dvoupatrová budova, v níž se pralo prádlo ze zámku Ratibořice i Náchod. Vedle je nádherná, zachovalá dřevěnice, ve které skutečně 2 roky bydlela Babička Boženy Němcové. Předtím bydleli u zámku v domě bez oken. Kniha Babička je tak spíše útěkem z neveselého skutečného života.
Například Viktorka utekla za svým milým do zahraničí, vrátila se pomatené mysli, v panských šatech, v jejím jazyku se vyskytovala slova maďarská a německá. Vrátila se s tříletým synem, kterého zabila shozením do rokle. Dožila se 76 let, umírá 17. 10. 1868. Před smrtí se stihla ještě vyzpovídat.
Nám se podařilo na Starém Bělidle potkal bývalého ředitele Babiččina údolí. To je pochodující knihovna na data a technické údaje. Osvětlil nám i Bitvu u Trutnova.
Bitva u Trutnova
Nejednalo se o technickou převahu Sasů, proti Rakousku, jak se často uvádí. Nýbrž o špatnou bodákovou taktiku rakouské armády. Saská armáda byla vyzbrojena novými jehlovkami. (Zadovkami). Ty měly jedinou výhodu – 3,5 x vyšší rychlost střelby. Jinak již převažovaly jen nevýhody. Jehly se lámaly, každý voják nesl ve speciálním pouzdru asi 3 náhradní. Závěr jehlovek byl velmi nedokonalý. Netěsnil, puška měla o 1/3 menší dostřel, než rakouská předovka a byla nepřesná. Naopak to bylo „ těžké zavazadlo“, lidé, kteří ji vlastnili, proklínali konstruktéra.
Naproti tomu rakouská předovka měla vývrt, byla velmi přesná. „Na 400 m s ní přišpendlíte vizitku na dveře“, vzpomíná bývalý pan ředitel Babiččina údolí, který měl obě zbraně a používal je jako myslivec. „ Rakouští vojáci byli dobře vycvičeni, uměli ji nabíjet za běhu, i v leže. Říkalo se o nich, že kolik voják má v torbě nábojů, tolikrát nese smrt.“ Ovšem Rakousko se drželo svých bodákových útoků, tak je Sasové kosili na dálku. A mohlo to být přesně naopak.
Ale zpátky k Babiččině údolí. Až budete na místě, zkuste si zjistit, proč na známém sousoší babičky s dětmi a psi Sultánem a Tyrlem, všichni hledí ke hvězdám, jako známé sochy na Velikonočním ostrově.
Autor: Ing. Pavel Sýkora
Foto: Marta Sýkorová
Zdroj: www.kodek.cz